úžlabí beze slov

jen v úžlabí beze slov
v tom těsném bodě styku
tam chaosu a řádu nov
tam není ještě zlata
tam není dravců ryku
ni apollinský krov

za útesem zapomnění
tam se noříš v rybu
tam splynutí je uměním
mžik bdělého snu
tam všechna dnes již byla
a včera schovalo se jhu

v odvěřených propastech
v zatměních mysli
duch dychtící po kostech
záhrobí světel, rozbřesky tmy
tam, kde prázdnota kvete
a bezbřehost se nemodlí

v tmách noci bez duše
rozdováděn rarachy
tam, kde sen ještě zahlušen
sníš střízlivě bezduchý
tam protnut jednorožcem
nosíš vodu sen za snem

štípeš duši jako špalky
vždy na vyvoleném špalku
tam, kde zahoří již po sté
duše vlákna, jemné třísky
žárem vejdeš do sňatků
a s tebou nezvaní hosté

zapálen a vzýván projdi
kde jemný dech i těžký kříž
tam, kde i možnosti bloudí
kde čas vrávorá na ostří
tam se vloudíš, velbloud uchem
ni v člověku, ni duchem

raději bys už neměl psát

raději bys už neměl psát
v hájemství jazyka spát
bezhlavý slepě tápat
po krku smyslu se sápat

už bys neměl užívat slov
jen klecový jazyka chov
vzdát se života sovy
zanechat úplňky, novy

neměř už slabikám stopy
vyklepej obilí snopy
prostě, jak vlčím vytím
odevzdej poctu svým žitím

už se nesuď očima snu
nedohlédneš k jeho dnům
do studny upři svůj zrak
k hlubinám jež střeží drak

nehleď odrazů zrcadla
utni medúsy chapadla
prohlédni odlesků lest
příjmi i nejtemnější zvěst