teď! napíšu báseň kterou jsem chtěl napsat „teď“ už včera tady a teď aneb tam a tehdy v člověku však i včerejší teď je znovu teď a předvčerejší může být v mžiku na dohled jen pohleď která teď si uchováváš? opatruješ a opečováváš? nedáš na „teď“ dopustit! teď je ten okamžik běsnit! teď je čas milovat! teď rozumovat! teď dotírat! teď udeřit! teď se smát! a teď?! teď ukládám slova do nového: „teď napíšu báseň“ a v té básni bude včerejší teď nutkání, ale už ne jeho forma ta pominula, vyvanula jako včerejší smog který zachvátil město i teď jak často dopadá včerejší smog? jak často taky ten prach ze sahary? z haldy? z komínů? z před-minulosti? nedovolí přítomnosti ani lok jen vřava, oheň, aféry pitky, hostiny a povídačky problémy na stříbrném podnose jako hnědé brýle na nose ale! hlavně s hovnem se nevidět! raději jej převléci do pár vět jako milníky všech minulých teď které se zhmotňují na povel na povyk na postřeh nebo posunek ale teď? teď to nebudu rozvíjet ne-bu-du dál psát leda dál srát – a to pro vás nechci v prostém teď není kam utíkat není čeho se bát tak pro příští teď nauč se odečítat minulá teď a s hovnem počítat to jsou prosté počty vyčůránku! (a že takovým počty jdou!)