pěvci lásky neopomenuli své blízké jen se příliš zahleděli na hroty šípů jali se opečovávat to, co je křehké namísto plnění tělem vázaných slibů neznali ještě barevné podoby lásky tak, či onak dával se jim duše svět poznat slepota vršila na jejich srdce vrásky a odvaha nutila před bohem se doznat láska však ještě nevyjevila své barvy klube se do světa, aby roztáhla křídla aby do peří shrnula bratry i matky láska ještě nedošla na konce záhybů pídila se dosud po červených nitích jen aby neutkvěla v zákoutích hrobů i sonetu nastaví srdce drzosti val neb není v řádcích, ani mezi nimi král není ani v záři všech světa klenotů nedá se najít, ani na konci nití to, co se ti příčí a tam, kde pláčkou matky láska se vzpříčí všem bohům