nikdo nenapíše nikoho nečekej jen tak vytepeš svou vlastní šlépěj i tu pak zahoď neměř se se sny zjemni ten závoj mezi tebou a světy cesty rozprostřeny jen němé tě soudí múzy jimž chybí dirigent do dnů se bez taktu vloudí něžnosti blouzní sóla pro tvá strádání kdo je však skutečně v(y)zývající tě slečna komu vyčítá věčně prožitek nekonečna pojmenuj její bytí střídající se tváře costi kosti, bolesti, zvířeckosti texty k ne-čtení toužení záře svěcení proklatých hvězd vůně uložené do polštáře vytí úplňku pro radost zploštělost hradeb tesání náhrobků marnivost kam vane ten prach prach cest beze stop do něhož nikdo nikdy nepsal natož mu domlouval, děkoval, zpíval přesto vzdorně tančí a každé zrno křičí nedopsané zprávy z cest laskavá obelhání turistické znaky snů neprůchozí bolest průhledy zvěstí slepé uličky metod špetky pověstí třesky pěstí nevhod nikde nikdo jen…nedočkavé teď když nevíš tak uhoď a prach do mračen leť