hluboký vjem nasáklý žalem obrazy světla střídají stín procházíš útrobami val za valem nenecháš se trýznit křikem vin díky modlitbám, jež jsou pouhá slova která se drmolí z úst jako dým shořelých na levém břehu tvého já blížím se kráse krokem střídavým nejsou mi cizí, ničím zahalené stehna těch dam k životu s žalem krásu však žádajíc se sebou zadané nechal bych život za jejich krále přesto si žádám zápalné oběti dokud se při neurovnají zápalem nenech se zmást, opět jsou to jen slova krásu však neztratí, i když čteš potřetí tam začíná jich pravda, tam v lůně sotva sen jeho se naplní, když už se probudit neštítí vzdal se pro krásu, omotán hadem přistane jen když rámě mu podstrčí vytáhl do boje s vlastním pokladem na sklonku člověka však padne mu do očí nechtěná hra, kulisy kulis trámy jež nikdo nemohl snést pouze sen lámající vůli leží tam v hrobě, ruka v pěst však sen jeho přerostl ve velký třesk rodí se znova, jenž nikdy není hotov ve vínku hravý, zvídavý a tak trochu snílek /"synecdoche new yorke”