hledím vstříc tvým podrážkám nálada sněhově bělavá v úplňku setrváš a sílu v něm si ponecháš tak po kroku krok dosuneš dorovnáš nebojíš se již lásky jen stínů co vejdou s ní se vším co narazí střetneš se vždy poslední tam kde jsi sebou a jen sebe poznáváš přičestí přítomné nevztáhneš neprodáš vysvlečeš se z pravdy a v úprku přilákáš medvědy vlky a v dálku odevzdáš strachy své podrážkám